A-ArtDesign - LETY VRTULNÍKEM V USA

PHILADELPHIA - lety vrtulníkem

Modré nebe, slunce, sem tam nadýchaný beránek a tři vrtulníky na dřevěných plošinách. Tři stejné vrtulníky, ale ten levý stejně nejhezčí, za chvilku s ním totiž poletíme. Fotím a dokumentuji předletové přípravy, povinností pilota je pečlivě zkontrolovat stroj a zaznamenat stav. Pilot Jirka kontroluje všechno od vrtule až po směrovku a kvalitu benzínu v nádrži. Poslední zopakování pokynů před letem a konečně zaznívá povel nasedat, poletíme. Adrenalin vyskočil. Stáhl se mi žaludek a rozklepaly kolena. V zápalu focení příprav na let jsem zapomněla na svůj strach z výšek a létání.

kliknutím na fotografii zvětšíte náhled:



Vrtule nade mnou vytváří větrný vír, já téměř v podřepu nasedám a úpěnlivě si opakuji všechna nařízení: zapnout správně pás, protože dveře jsou vysazené pro lepší výhled a manipulaci s fotoaparátem, nasadit si sluchátka s mikrofonem, nezachytávat se o páku vlevo (což je výškové kormidlo!), nastavit kratší čas na foťáku, zkontrolovat, jestli je polarizační filtr dotažený a….  

A už se letí…

Naštěstí jsme ve vzduchu dříve, než jsem si stačila uvědomit, že jsme se zvedli ze země… Sluchátka báječně tlumí hluk motoru, že jsme opravdu ve vzduchu potvrzuje jen komunikace pilota s řídící věží, která je v nich slyšet. Když se konečně odvážím podívat ven, jsme pěkně vysoko. Vítr profukuje otevřeným vrtulníkem, ale vzhledem k horkému letnímu dni je to příjemné osvěžení.

„Tak jaké jsou pocity?“, ptá se Jirka, který o mé fobii z létání dobře ví. Čím menší stroj, tím větší strach.

„Přesvědčuji sama sebe, že je všechno OK“, snažím se odpovědět, ale ve sluchátkách slyším jen svůj chraplavý šepot a konec věty OK.

„Věděl jsem, že tě to dostane“, směje se Jirka a otáčí vrtulník směrem na Philadelphii.

Domlouváme si s Jirkou způsob letu u snímků určitého místa a Jirka mi ukazuje, co všechno vrtulník zvládá. Krouží na jednom místě lehce nakloněný na moji stranu, takže pode mnou je pouze otvor po vysazených dveřích, šílená hloubka a dole se točí nějaký dům s velikým bazénem… V tu chvíli jsem jen křečovitě svírala foťák a bojovala s pocitem, že jim pošlu dolů svůj oběd, ten skvělý steak, který nám ostatní piloti na letišti připravili. Jirka si naštěstí ničeho nevšimnul, přestává kroužit a pokračuje na Philadelphii. A já vím jedno: focení pod sebou si rozhodně odpustím.

Je opravdu nádherné odpoledne, jak vystřižené pro vyhlídkový let. Viditelnost je výborná a tak místo přístrojů se za chvíli můžeme řídit podle charakteristických mrakodrapů v „downtownu“ Philadelphie. Na „N95“ pod námi je i v neděli rušný provoz a já jsem úplně zapomněla na to, že se vlastně bojím létat.

Užívám si velkoměsta pod námi. Naprosto úžasný pocit volnosti a nové dimenze. Vidět Philadelphii z nového úhlu je opravdu nádherný pocit. Mrakodrapy ze vzduchu se vůbec nezdají být tak ohromné, jako když se mezi nimi člověk ztrácí na chodníku. Celá Philadelphie vůbec ze vzduchu vypadá nějaká menší, že mi najednou není vůbec jasné, proč se vždycky na exitu na downtown ztrácím a bloudím. Doleva, doprava, rovně a doprava, vážně jednoduché.





A tak fotím a fotím a začínám si uvědomovat nový pocit: let s Jirkou se mi líbí, určitě bych vydržela letět dál a vidět víc!

(Tento zážitek nabízíme i vám, není problém domluvit jakýkoliv let, je možné letět i do New Yorku, Washingtonu nebo podle přání kamkoliv jinam. Je možné letět i větším vrtulníkem.)

EUROWEEKEND č.10 - ke stažení (pdf 1,2 MB)